Adventní věnce zdobí v předvánoční době řadu domácností. Ty čtyři svíčky na stůl v tomto období jednoduše patří. Není ale jenom kvůli navození sváteční atmosféry. Adventní doba trvá čtyři týdny a její název pochází z latinského adventus, což v překladu znamená narození Ježíše Krista. První svíčku jsme letos zapálili 29. listopadu. Prvním adventním svátkem je den sv. Ondřeje – 30. listopad. Druhým adventním svátkem je 4. prosince – sv. Barbora. Třetím adventním svátkem je 6. prosince – sv. Mikuláš a čtvrtým adventním svátkem je 13. prosince – sv. Lucie. Mezi další adventní svátky patří tři vánoční svátky a hlavně dětmi tolik očekávaný Štědrý den – 24. prosinec. Tento den dříve býval dnem postním. Hladovci vyhlíželi na nebi první hvězdu, protože ta byla znamením, že mohou usednout ke slavnostní večeři. Po východu první hvězdy skončil adventní půst. Počet sedících u štědrovečerního stolu nesměl být lichý, a tak lidé zvali hosty. Na Štědrý večer začínalo vánoční koledování, které trvalo až do Tří králů.

Prvním svátkem vánočním je Boží hod vánoční 25. prosince. Slavnost Narození Páně, tedy oslava narození Ježíše Krista, je pro křesťany nejdůležitějším svátkem. V tento den se nesmělo pracovat.

Druhý svátek vánoční, svátek svatého Štěpána – 26. prosince. Svatý Štěpán je patronem koní. V tento den se před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli zdraví a čilí po celý další rok. Někdy hospodáři hodili při mši hrst ovsa na kněze jako upomínku na smrt Štěpána, kterého Židé roku 37 našeho letopočtu ukamenovali před hradbami Jeruzaléma, protože hlásal, že Kristus je Mesiáš předpovězený proroky.

Tradice štědrovečerního stolu

Laskominy na svátečním stole se lišily hlavně podle oblasti. Jiná jídla si dávali lidé v úrodných nížinách, na jiných si pochutnávali například horalé. Velká pozornost se dříve věnovala nejen přípravě jednotlivých pokrmů, ale i svátečnímu stolu. Všechno mělo své místo a důvod pro umístění pokrmu. V jednom rohu stolu byl položen bochník chleba, který měl zajistit domácnosti dostatek jídla v celém dalším roce. Do druhého rohu hospodyně umístila slaměnku a dary pole – to proto, aby i následující rok přinesl dobrou úrodu. Na třetí roh se dávaly peníze, které měly rodině přinést bohatství. Na čtvrtém rohu bývala miska s kousky jídla pro hospodářská zvířata. V některých regionech dávali misku pod stůl a obepínali ji řetězem nebo provazem. To mělo po celý další rok zajistit soudržnost rodiny, ale i ochranu stáda celého statku.

Ať již se tradičními postupy necháte inspirovat nebo nikoli, jedno máme s našimi předky společné: Důležitá je pohoda Vánoc. Alespoň v jediném dni v roce se zastavíme, celá rodina bývá pohromadě, jsme na sebe obecně hodnější a přívětivější. A to je to nejdůležitější.