Trať Liberec – Zittau byla uvedena do provozu 1. prosince 1859 a navazovala na trať Pardubicko-libereckou, která byla v plném rozsahu uvedena do provozu 1. května 1859. Tím došlo k propojení Drážďan s tehdy velmi průmyslovým Libercem a dalšími významnými průmyslovými či vojenskými městy, jako byl Turnov, Dvůr Králové nad Labem, Jaroměř – Josefov, Hradec Králové a v té době nevýznamnými Pardubicemi, kde se provizorně napojovala na trať Olomoucko-pražskou.
Tím se dosáhlo spojení ač oklikou s Prahou, Olomoucí a Vídní. I když se řekne oklikou, i pro běžného cestujícího to bylo zkrácení jízdy z Liberce do Prahy o jeden den a do Vídně více jak o dva dny, nehledě na přepravy nákladní, kdy tehdy jeden nákladní vůz nahradil přibližně šest těžkých formanských povozů a z Liberce do Prahy trvala cesta 4 dny zatímco vlakem pouhé dva dny (tehdy se jezdilo pouze za dne).
Původní záměr stavitelů Pardubicko-liberecké trati bylo přímé spojení Drážďan a Liberce s Vídní, jak byla i později dostavěna z Rosic nad Labem směrem na Havlíčkův (Německý) Brod, Jihlavu a Znojmo do Vídně. Byla to tehdy nejpřímější, nejkratší a nejrychlejší spojnice ve směru sever – jih.
První zmínky o požadavku stavby tratě Liberec – Zittau se datují z 15. srpna 1841 kde je i zmínka o přímém spojení s Lipskem a Drážďany směr Berlín. Potom přišla v roce 1843 nabídka přímo od Pruska vystavět železnici Zhořelec – Liberec. Jednání ale neměla zdárný průběh. Zlepšení nastalo až v roce 1853, kdy se vložil do jednání Liebieg. Připravená smlouva mezi Pruskem a Rakouskem byla 24. dubna 1853 Rakouskem zamítnuta. 23. října 1853 byla konečně stavba trati schválena a podepsána. Musí se podotknout, že pak začaly další potíže. Například, kde bude v Liberci nádraží – zda dole při řece nebo na kopci na Jeřábu. S ohledem i k trati Pardubicko-liberecké byl vhodnější Jeřáb. Dále lobovali různí podnikatelé, aby vedla co nejblíže jejich firem (proto se tak klikatí). Je třeba doplnit, že trať z Liberce do Zittau tehdy stavěla Pruská (Saská) strana a s velkou pečlivostí a také velmi dlouho ve srovnání s navazující tratí Pardubice – Liberec. Přesto tato parostrojní trať patřila k jedněm z nejstarších na území Království českého.
1839 Severní dráha císaře Ferdinanda, první část Vídeň – Břeclav – Brno, celá trať byla dokončena do Haliče v roce 1843
1845 Olomouc – Praha
1850-1851 Praha – Drážďany
1855 Buštěhradská dráha
1856 Brno – Rosice – Střelnice
1858 UTD Ústecko-teplická dráha
1857-1859 Jihoseveroněmecká spojovací dráha – Pardubicko-liberecká s odbočkou do Malých Svatoňovic
1859 Liberec – Zittau
1859-1862 Praha – Plzeň – Domažlice – Bavorsko
ing. Jaromír Tauchman
Chotyňáček