Obchůzky masek neměly obvykle závazná pravidla, záleželo většinou na vtipu a pohotovosti „maškarádů“, jaké taškařice se budou provádět. Hlavním smyslem bylo pobavit sousedy i sebe. Čím byla maska pitvornější a budila větší pozornost, tím bylo lépe. Při návštěvách domů se zpívalo, tancovalo, přednášely se vinše, žertovalo se na úkor hospodáře a hospodyně. Masky byly všude pohoštěny něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly veselí a rozpustilost. Masky také dostávaly výslužku – peníze, mouku, vejce, máslo, mák, jablka. za tyto dárky chasa pila večer v hospodě. Masky byly rozmanité a závisely na vtipu a šikovnosti mládenců. Bývalo však i několik masek tradičních, které se každoročně objevovaly. Pravidelně v průvodu chodíval medvěd někdy vedený na řetězu medvědářem. Medvěd měl na sobě buď na ruby obrácený kožich či oděv z pytloviny, pošitý hrachovinou, na hlavě mu seděla umně zhotovená medvědí hlava. Jinou tradiční maskou byla klibna (šiml, kobyla, koníček) skrývající často dvě osoby. V Jungmannově slovníku z poloviny 19. století se popisuje: „klibna, maškara, příšera slonu podobná …; postaví se jedna osoba zrovna, majíc v ústech něco podlouhlého, co by zuby a nos představovalo, druhá osoba se za první sehne, hlavu svou za její zády kladouc, a vše se jakousi plachtou přikryje.“ Jí podobná byla brůna ze severních Čech, jež však měla na hlavě rohy, aby budila hrůzu. Objevovala se i maska jezdce na koni, častý byl Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a řada dalších. Při obchůzce měly často jednotlivé masky předepsáno, jak se mají ve svém přestrojení chovat – medvěd strašil malé děti, Žid vyjadřoval nespokojenost s dárky, protože mu připadaly malé. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.

U nás půjde masopustní průvod v sobotu 27. února. Vyjde kolem půl druhé od sokolovny, každý se může přidat.